Náklady soudního exekutora v insolvenčním řízení
Má exekutor nárok na odměnu přihlášenou v insolvenčním řízení? Na tuto otázku hledá mnoho insolvenčních správců jednoznačnou odpověď již několik let. Není téměř insolvenčního řízení, ve kterém by nebyly přihlášeny náklady a odměna soudního exekutora v minimální výši za dlužníkem jako povinným. Tomuto postupu však učinilo přítrž nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5/2014 ze dne 22. 12. 2015. Plyne z něj hned několik závěrů pro postup insolvenčního správce, jak naložit s takto přihlašovanými nároky exekutorů:
- Situace, kdy soudní exekutor sice částečně pohledávku vymůže, ale nestihne uspokojit své náklady. V takovém případě si musí nárok na svou odměnu a náklady s vymáháním spojené přihlásit v řádné lhůtě jako nezajištěný věřitel. Není správný postup, kdy soudní exekutor po zahájení insolvenčního řízení svou odměnu a náklady odečte z vymoženého plnění. K tomu srov. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21 Cdo 3182/2014 ze dne 23. 10. 2014 (R 32/2015). Soudní exekutor tak po zahájení insolvenčního řízení již svoji odměnu nesmí strhnout z vymoženého výtěžku a musí ji uplatnit toliko přihláškou v insolvenčním řízení, jsa vázán § 109 odst. 1 písm. c) InsZ zákazem dalšího provádění exekuce po dobu insolvenčního řízení. Vymožené a do zahájení insolvenčního řízení nerozdělené plnění by pak měl exekutor vydat nedotčené osobě s dispozičním oprávněním (insolvenčnímu správci či dlužníkovi v závislosti na způsobu řešení úpadku) po rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení.
- Pokud soudní exekutor přihlásí v insolvenčním řízení svou pohledávku z titulu nákladů exekučního řízení, ve kterém ničeho nevymohl, nemá na ně podle názoru Nejvyššího soudu nárok vůbec, a to s odůvodněním, že „pohledávka (soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce) v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část.“ (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5/2014 ze dne 22. 12. 2015) Pokud tak exekutor nevymohl ničeho, je na místě pohledávku exekutora popřít co do pravosti. K tomu je nutné dodat, že podle názoru Nejvyššího soudu se k příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaném po zahájení insolvenčního řízení vůbec nepřihlíží. Popření je tak zcela namístě. Současně je tedy i nezbytné vždy takovou pohledávku zařadit jako nevykonatelnou a takto ji i popřít.
Na základě výše uvedeného tedy nezbývá, než pohledávky soudního exekutora z titulu nároku na minimální odměnu v řízení, kde sice byl pověřen provedením exekuce, ale ničeho nevymohl, popřít do pravosti, a to jako pohledávky nevykonatelné.
V ostatních případech, kdy soudní exekutor stihne vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce ještě před zahájením insolvenčního řízení, a to pouze pokud již něčeho vymohl, je povinen si svůj nárok přihlásit jako nezajištěný věřitel. Zde je však třeba kontrolovat, zdali si odměnu nebo její část po zahájení insolvenčního řízení již (byť i částečně) neoprávněně neuspokojil z vymoženého plnění.
JUDr. Martin Pavliš,
advokát a insolvenční správce, člen výboru SVIS